FAQ - nejčastěji kladené dotazy
Route 66 začíná v Chicagu poblíž Art Institute Lions nedaleko břehu Michiganského jezera. Konce Route 66 je na molu v Santa Monice na pobřeží Tichého oceánu.
Jak dlouhá je Route 66?
Obvykle se udává délka 2.400 mil. Ale to je jen průměrná vzdálenost mezi Chicagem a Los Angeles, neboť trasa Route 66 se v průběhu let občas měnila.
Kolika státy Route 66 vede?
Osmi. Cestujete-li z východu na západ, jsou to: Illinois, Missouri, Kansas, Oklahoma, Texas, Nové Mexiko, Arizona a Kalifornie.
Je možno celou původní trasu Route 66 projet autem?
Z 85% je ji možno projet běžným autem. Někde je třeba volit alternativní cestu.
Po R66 se jezdí z východu na západ nebo opačně?
V zásadě lze jezdit oběma směry. Vzhledem k tomu, že cesta byla určena především k přiblížení dalekého západu, je však přirozenější poznávat šestašedesátku od východu.
Proč není Route 66 uvedena v běžných automapách?
Poslední úsek Route 66 byl v roce 1984 vyřazen ze seznamu amerických federálních silnic. Route 66 nyní existuje v jednotlivých státech pod různými lokálními názvy.
Proč byla Route 66 zrušena?
S masovým rozvojem automobilismu bylo nutno postavit nové, mnohaproudé a rychlejší dálnice, které původní Route 66 postupně nahradily.
Je trasa Route 66 viditelně značena?
I když mnohé organizace a spolky na určitých místech rozmístily orientační cedule, nelze celou trasu projet bez pomocí speciálního itineráře.
Jak si mohu takový itinerář opatřit?
V našem internetové obchodě si můžete zakoupit knihu "ROUTE 66 - na kole po Hlavní ulici Ameriky", jejíž součástí je detailní itinerář, vhodný pro cyklisty, motorkáře i automobilisty. Výborný je též americký průvodce po Route 66 "EZ66 Guide for Travellers".
Existují informace o možnostech ubytování a stravování na Route 66?
Na Route 66 existuje nekonečné množství možností. Doporučujeme zakoupit publikaci "Dining and Lodging Guide", která obsahuje na 300 položek. Knihu je možno objednat a zakoupit v našem internetovém obchodě.
Jaká je Route 66 dnes?
Po té, co byla nahrazena moderními dálnicemi, mnoho obchodů, motelů, pump (a občas i celá města) bylo uzavřeno a opuštěno. Počet projíždějících vozů se rapidně snížil. V některých odlehlejších oblastech projede denně jen pár aut. Díky se tomu se vytvořil specifický mikrokosmos, kde se jakoby zastavil čas. Zájem o poznávání Route 66 v posledních letech však vzrůstá a mnoho zajímavých míst na šestašedesátce znovu ožívá. Turisté z celého světa přijíždějí objevovat tento unikátní poklad Ameriky...
Ve kterém ročním období se vydat na Route 66?
Osobně doporučuji jarní nebo podzimní termín. V dubnu a v květnu (a stejně pak v září a v říjnu) je ve východní části dostatečně teplo a naopak na západě (hlavně v oblasti pouště Mojave) nejsou horka tak úmorná. Kromě toho v letních měsících je i v USA období prázdnin a dovolených, takže leckde může být plno turistů. V zimě jsou určitá místa zejména ve Skalistých horách hůře sjízdná.
Jak a kde si půjčit auto?
Ideální je zajistit si auto předem on-line přes internet. Já pravidelně využívám služby firmy National Rental Car, která má pobočku na každém letišti. Netvrdím, že je National lepší než jiné společnosti (Avis, Hertz, Dollar atd.), ale já jsem byl s jejich službami vždy velmi spokojen, a tak nemám důvod měnit.
U východu z chicagského letiště O'Hare International Airport jsou zastávky speciálních autobusů, které vás zdarma dopraví až ke kýžené půjčovně.
Kolik stojí půjčení auta?
Půjčení auta není příliš drahá záležitost. Ceny jednotlivých společností jsou zhruba stejné. Při dvoutýdenní cestě lze počítat s velmi hrubě odhadnutou cenou 1.000,- Kč na den.
Další položkou je však "drop-off fee", čili poplatek za to, že auto vracíte jinde, než v místě zapůjčení (v našem případě na opačném konci Ameriky). Výše tohoto poplatku se liší v závislosti na sezóně, speciálních nabídkách a na jednotlivých společnostech.
Vždy si předem zkalkuluji celkovou cenu jednotlivých firem pro požadované období přímo na internetových stránkách. Většinou mi to ale nejlépe vychází právě u Nationalu, takže možná i to je jeden z důvodů, proč využívám právě jejich služby.
Ceny benzínu
Především je třeba říci, že v USA jezdí osobní auta téměř vždy na benzin. U pump palivo tankujeme v galonech, ne v litrech. Jeden galon představuje zhruba 4 litry. Benzín šel v USA cenově v posledních letech dost nahoru, přesto je stále výrazně levnější než u nás.
Na druhou stranu americká auta nejsou tak ekonomická jako evropská a na spotřebu se moc nehledí. Také vzdálenosti jsou podstatně delší...
Tankování paliva
Nejběžnějším způsobem placení u benzinové pumpy je platba kreditní kartou, a to přímo u čerpadla. Prostě jen krátce zasunete kartu, zvolíte tlačítkem druh paliva a tankujete. Po zavěšení tankovací pistole z přístroje vyjede daňový doklad – a je to. Výhodou je, že si můžete doplnit nádrž i ve chvíli, kdy je pumpa zavřená.
Řízení auta
Vaše auto bude stoprocentně mít automatickou převodovku. Je to sice pro našince většinou nezvyk, ale není to vůbec složité, řekl bych dokonce, že je to velmi jednoduché.
Dopravní předpisy
V Americe se předpisy zásadně dodržují. Provoz na silnicích je velmi ohleduplný a řekl bych, že i bezpečný.
Zásadním rozdílem je používání "popisných" značek. To znamená, že pokyny, příkazy a zákazy nejsou mnohdy zobrazovány symboly, nýbrž textově.
Velmi důležité je znát pravidlo o přednosti v jízdě. Na většině křižovatek najdete pod značkou "STOP" nápis 4-WAY. To znamená, že řidiči přijíždějící ze všech stran vždy zastaví. První se pak rozjíždí ten, který zastavil jako první, pak ten druhý, třetí...V USA lze též na křižovatce odbočit doprava, i když je na semaforu červená (pokud není vyloženě napsáno, že to nejde).
Dopravní předpisy se v některých aspektech mohou v jednotlivých státech lišit. Platí to třeba o maximální povolené rychlosti.
Jídlo
Na Route 66 rozhodně hladem trpět nebudete a ani vaše peněženka příliš neutrpí.
Pokud jste milovníky hamburgerů, poslouží vám nejen Mc Donald’s či Burger King, které najdete téměř doslova na každém kroku, ale i spousta dalších hamburgerových rájů, jejichž jména nejsou v evropském prostoru známá. Ale kvůli hambáčům jste přece do USA určitě nejeli, když si můžete vybrat tolik jiných dobrot.
Každý správný Čech je určitě zvědavý, jak chutnají pravé texaské steaky. Většinou jsou velmi dobré, ale občas se stává, že se jedná jen o obyčejnou flákotu masa, i když velkou. Doporučuji si je dávat tam, kde je nabízejí už ve svém názvu, jako třeba v Big Texan Steak Ranch v Amarillu.
Ani steaky nejsou jediným lákadlem na vaší cestě. Můžete jíst po mexicku, po italsku, po mongolsku, po čínsku nebo jak vás napadne. Pizzerie, čínské bufety, mexické kantýny, to všechno vám Amerika nabízí v hojném počtu.Doporučuji nepřehánět velikosti porcí, protože Američané mají jiné míry. Neobjednávejte si proto velkou pizzu, pokud na ni nejste alespoň tři .
Nápoje
Spojené státy jsou zemí Coca-coly a je to vidět. Přestože nejste zrovna na cole závislí, nakonec zjistíte, že je to skoro jediné nealko, co se dá rozumně pít. Asi nemám tu správnou americkou chuť, ale ty jejich limonády mi prostě nějak nejedou. Balená voda se prodává také, ale je často dražší než cola. Minerálky jsou k mání výjimečně.
Prodej alkoholu probíhá odlišným způsobem než u nás. Jedině pivo a víno se dá nakupovat i v běžných obchodech, a to ještě ne všude. Tvrdý alkohol je k dostupný pouze ve specializovaných prodejnách, zpravidla označených nápisem „Liquor“. V restauracích většinou žádný alkohol k jídlu nedostanete – k tomu potřebuje majitel speciální licenci.
Pivo se přirozeně tomu našemu nevyrovná, ale dá se pít. Zato víno, to je prakticky vždy velmi dobré, hlavně kalifornské. Káva se pije ve velkém, ale dobrá není.
V restauraci
Systém v amerických restauracích je poněkud odlišný od toho našeho. Zde je několik zásadních rozdílů:
- U vchodu vždy počkejte, až budete usazeni. Personál se vás pokaždé otáže, zda jste kuřáci nebo ne.
- Objednané pití (nealko a kávu) vám servírka průběžně doplňuje dle vašeho přání (bez dalšího placení).
- V ceně hlavního jídla je téměř vždy i polévka nebo salát (záleží na vás, co si zvolíte) a samozřejmě i brambory (rýže…) a dressing.
- Pokud po jídle nechcete již doplnit nápoj, servírka vám automaticky přinese účet.
- Při odchodu se VŽDY nechává na stole spropitné. To je nepsané pravidlo, které ale, prosím, dodržujte. Spropitné činí obvykle 1 – 3 dolary na osobu. Spropitné neplaťte jen v případech, kdy nejste s obsluhou nebo jídlem spokojeni.
- Účet pak vyrovnáte u pokladny u východu. Zde se již žádné spropitné neplatí a drobné se vrací do posledního centu.
- V samoobslužných provozovnách (McDonalds apod.) spropitné nedáváme.
