Zápisky z velké filmové cesty - 21. 5 201415.06.2014

A máme před sebou další kalifornský den na naší filmové tour. Dnes nejedeme sice příliš daleko, ovšem cíl, který jsme si vytkli, je, řekl bych, mimořádně atraktivní. Blíží se totiž velká  poušť Mojave a noční natáčení v oáze Amboy. Ale po pořádku.

Vzhledem ke vzdálenosti, kterou máme dnes urazit, nemusíme vstávat nijak brzo. Proto je dost času na snídani.
Taky vyrážím s Jirkou Vítkem, naším šéfkuchařem (jehož chvíle největší slávy teprve přijde) do velkého potravinového supermarketu, abychom nakoupili zásoby na večerní grilovačku. V Amboy totiž žádná restaurace není, ale mají tam plynový gril, který je nám k dispozici. Vybíráme všechny potřebné suroviny a ingredience, k tomu samozřejmě pivo  a tak…
Ještě v Barstowě navštěvujeme železniční muzeum, což je dost zajímavá záležitost, protože tohle město bývalo (a do určité míry dosud i je) velkým dálkovým železničním uzlem. Kdo po Route 66 cestoval, tak si vzpomene, že železniční trať a nekonečně dlouhé vlaky, jsou naší šestašedesátce věrným společníkem po dlouhé stovky mil. 

Dnes budeme nocovat poměrně komplikovaně. Abychom udrželi rozumnou vzdálenostod Amboy, jsem nucen využít služeb motelu v Ludlově, což je místo, kde se v poušti křižuje velká dálnice a Route 66. Stojí zde dvě benzinové pumpy, taky nějaké rychlé občerstvení, no a právě toto ubytovací zařízení.
Motel sice rozhodně špatný není, ale má pouhých 10 pokojů, což znamená, že se do něj všichni nevejdeme. Proto jsem už dávno dopředu domluvil s Kevinem Hanselem, správcem Amboy, že skupinka čtyř až pěti lidí může přespat ve spacácích přímo tam. Nebude to sice asi velký komfort, ale pro jednou se dá vydržet i určité nepohodlí. Takže jsem nakoupil spací pytle a karimatky a vše jsem správci předal při průjezdu s předchozí skupinou.

Proč vlastně chceme v Amboy natáčet právě v noci? Vždy, když tudy projíždíme, je něco kolem poledne a slunce pálí jako šílené. Mně se však líbila myšlenka ukázat magičnost tohoto místa za soumraku a za tmy.
Kromě grilování mám v plánu uspořádat zde i ohňostroj, aby naši umělci měli  více atraktivního materiálu. Znalkyně amerického prostředí a zvyků Andrea mě sice trochu znejistěla informací, že v okrese San Bernardino, v němž Amboy leží, jsou ohňostroje nelegální a že nás, v případě odhalení, mohou čekat dost přísné sankce.
Dva balíky rachejtlí jsem přesto pořídil na území Nevady a čekal, co na to řeknou mísní. Kevin ani Albert (je to ten stejný Albert Okura, kuřecí král, se kterým jsme natáčeli včera v San Bernardinu a kterému patří i Amboy) proti ohňostroji nic nenamítali, spíš naopak, takže jsem se uklidnil. 

Po cestě do Amboy nejdřív pořizujeme množství atraktivních „průjezdních záběrů“, které se do filmu vždycky hodí a pak už naše stroje parkujeme přímo pod legendárním nápisem Roy’s Café, dominantou Amboy, známou z mnoha amerických filmů.
Nebyli jsme tu jediným filmovým štábem – zrovna tady nějací borci vyráběli snímky nějaké modelky se šerpou Miss Amboy. Nevím ani, co to bylo za akci, ale přišla mi docela legrační.  

Naopak velmi jsem byl překvapen (a to v tom pozitivním slova smyslu), když naši kameramani poprvé nasadili do akce vrtulník! Opravdový vrtulník, vlastně spíše vrtulníček. Bezpilotní dron, na dálku ovládaný a pořizující kvalitní letecké záběry. Když mi před odletem Tomáš Zindler nadšeně povídal o tom, že by chtěl do Ameriky vzít i tohle zařízení, opáčil jsem mu něco v tom smyslu, že budu radši, když se zaměří hlavně na pořádnou práci na zemi, než na pochybné experimenty ve vzduchu. Teď se mu musím v duchu i nahlas omluvit. Nevěděl jsem, že technika pokročila až takto daleko!!! 

Náš grilovací večírek proběhl skvěle, šéfkuchař Jirka poodhalil své kulinářské mistrovství. Také ohňostroj ozářil okolí a my jsme se dobře (i s našimi hostiteli Albertem a Kevinem) bavili.
Možná měl někdo pocit, že toho pro nás mohli udělat víc (třeba kuřecí hody, když je Albert ten kuřecí král), ale s tím zásadně nesouhlasím. Amboy je úžasné místo a američtí filmaři platí velké peníze za možnost zde natáčet. My jsme zde dostali k dispozici vše – a zdarma. Společný a dlouhodobě budovaný vztah k Route 66 byl  totiž v tomto případě tou nejlepší devízou. 

Po natáčení se vracíme zpět do motelu. Jedou s námi i „dobrovolníci“ z filmového štábu, kteří původně měli zůstat v Amboy přes noc. V noci však tam není k dispozici přívod elektrické energie ani světlo, takže nelze dobíjet baterie a natáčení dalšího dne by bylo ohroženo. Nejdřív to nechápu a láteřím - jejich argumenty beru jako výmluvu a změkčilost.
Pak se ale uklidním a říkám si, že na tom něco pravdy je. Nakonec se v motelu pro tuto jednu noc nějak i se spacákama poskládáme.