Zápisky z velké filmové cesty - 30. 5. 201424.06.2014

Juraj, Viktória a malý Viktorko vstávají  brzy ráno. Spěšně opouštějí motel Boots a u Econolodge k sobě do kabrioletu přibírají ještě překladatelku Andreu. Kampak asi jedou?
Už včera jsem vám naznačil, že ti dva – tedy Juraj s Viktóriou -  se budou v sobotu brát. A že se svatba odehraje na starém mostě Old Chain of Rocks Bridge na řece Mississippi. Aby vše proběhlo podle zákonů státu Missouri, musí oba snoubenci získat svatební licenci na radnici v St. Louis. Musí spěchat, protože je pátek a i američtí úředníci nevydrží na svých pracovištích tak dlouho, jako ve kterýkoliv jiný pracovní den.
U radnice má naše samostatná sekce sraz s Kevinem McCarthym, mým kamarádem a legendárním rozhlasovým dýdžejem, který  nám s organizací sobáše vydatně pomáhá. No a my, kteří se neženíme ani nevdáváme, pokračujeme dál po stanované trase.
Jsme ve státě Missouri a taky na jeho území ještě chvilku setrváme. I když se zde s každou výpravou pravidelně zastavujeme, nemůžeme minout starou benzinovou pumpu Sinclair, v níž vládne dobrý duch Route 66 Gary Turner. Gary sice netuší, že zrovna pojedeme kolem, je ale jako vždy na místě a plně připraven s láskou komunikovat se všemi, kteří se u něj zastaví. Garyho má každý rád, anebo spíš: Garyho musí mít každý rád! 
Přes Springfield pokračujeme dál. Lebanon pouze míjíme a trochu spěcháme. V poledne nás totiž čekají ve Waynesville, kde pro nás připravili občerstvení a návštěvu podniku Hoppers Pub, který je proslulý tím, že zákazníkům nabízí celých 66 druhů piv. 
Takže, jak jsem už říkal, trochu spěcháme, ale ne kvůli těm pivům, spíš kvůli tomu, že se cesta natahuje víc, než jsem předpokládal a my máme zpoždění. Ale nakonec to není tak zlé. Přijíždíme do Waynesville, kde nás u hospody očekávají místní aktivisté v čele s paní starostkou. Byli jsme moc mile uvítáni a následně usazeni k chutnému obědu.
Hopper’s provozuje mladý polský manželský pár, kterého si ve městě moc považují, právě pro jeho velkéí aktivituy ve prospěch obce. Po chvíli odpočinku nás hostitelé berou na krátkou procházku centrem Waynesville. Já zjišťuju, že toto městečko je dalším zářným příkladem „živé Route 66“. V úplném středu je zbudována malá pěší zóna s krásnými stylovými obchůdky – a všechno v tom našem oblíbeném rouťáckém  stylu:  vinotéka, pekařství, zmrzlinárna, cukrovinky, holičství – vše úhledné a čisté. e zajímavé, že po Route 66 jezdím už řadu let a Waynesville projíždím samozřejmě pokaždé, ale jak pěkné toto místo ve skutečnosti je, to jsem netušil. 
Hostitelé se s námi loučí a část z nich nás vyprovází za město, až k místu zvanému Devil’s Elbow. Zde přejíždíme přes jeden z nejhezčích mostů na Route 66 a na chvilku přistavujeme u ultrastylového baru, zvaného Elbow Inn. Začíná poprchat a my doufáme, že do Eureky, kde je náš dnešní cíl, dojedeme  jakžtakž v suchu. Nedojeli.
Nějakých deset patnáct mil před koncem se otevřelo nebe. A déšť padal v těch nejhustších provazcích, jaké si kdo dokáže představit. Celá kolona zastavuje – není vidět na cestu. Převlékat se nemá smysl, ale po několika minutách dávají motorkáři pokyn k další jízdě. Jedeme pomalu, velmi pomalu a hlavně opatrně. Průtrž ale najednou mizí tak rychle, jak se předtím objevila a my k motelu přijíždíme už za docela pěkného podvečera.
Před recepcí se potkáváme s naší odloučenou jednotkou – snoubenci obdrželi povolení a jsou spokojeni. Svatbě tedy už nic nebrání, jen rozloučit se se svobodou je třeba. U bazénu za hotelem je k tomu ideální místo…