Zápisky z velké filmové cesty - 1. 6. 2014
Přehled aktuálních akcí
2.5.
-
21.5.
VELKÁ MOTORISTICKÁ JÍZDA PO ROUTE 66

Už od roku 2008 každoročně projíždíme nejslavnější silnici světa Route 66 - a rok 2024 nevyjímaje :). I s třídenním bonusem do San Francisca!
CHICAGO - LOS ANGELES - SAN FRANCISCO.

1.11.
-
17.11.
EXOTICKÁ SEVEROVÝCHODNÍ BRAZÍLIE

Ze Salvadoru až do Belému -  pláže, vnitrozemí, písečná poušť s lagunami, historická města, delta Amazonie.....

Zápisky z velké filmové cesty - 1. 6. 201426.06.2014

Naše velká filmová cesta po Route 66 se pomalu blíží ke svému závěru. Ani se nechce věřit, že většina toho, co jsme měli v plánu, je již za námi. A když všechno dobře půjde, zvládneme i poslední dva natáčecí dny. Nostalgií se však nenechejme unášet, ještě nás čeká několik velmi zajímavých témat, která je třeba kvalitně zpracovat pro náš film. Tak například Atlanta. 

Atlanta je malé městečko s velkým názvem. Tahle Atlanta neleží ve státě Georgia, ale v Illinois, a to přímo na Route 66. ístní starosta Bill Thomas patří k těm, kteří jsou si vědomi, jak přítomnost Route 66 může pozvednouti zdánlivě nevýznamnou komunitu hluboko ve vnitrozemí. Jen vědět, jakna to.
Už před několika lety se občané Atlanty rozhodli investovat peníze do koupě poněkud obskurní sochy muže, držícího v ruce obří párek v rohlíku.Toto veledílo dlouhá léta fungovalo jako reklama jedné klasické restaurace v jiné části illinoiské trasy Route 66. Když pak podnik zanikl, „atlanťané“ získali sochu pro sebe.
S Billem jsem se setkal na konferenci v Disneylandu loni v listopadu. Mně zaujalo jeho opravdové zapálení pro věc, jemu se naopak líbil náš filmový projekt. Proto jsme se domluvili, že společně vymyslíme nějakou atraktivní akci.
A právě socha s párkem v rohlíku mě přivedla na jednu myšlenku. Kdysi dávno, konkrétně v roce 2008, jsem, ještě jako pořadatel známého festivalu Trnkobraní, pozval jednoho z nejlepších světových profesionálních jedlíků, aby trochu rozčeřil stojaté vody oblíbené soutěže v pojídání švestkových knedlíků. Ten jedlík byl Američan a jmenoval se Patrick Bertoletti. Patrick do Vizovic skutečně přijel a vytvořil zde fenomenální světový rekord, který zřejmě nebude možné nikdy překonat – 233 švestkových knedlíků za pouhou hodinu.
Nějak se mi párky s knedlíkama myšlenkově spojily dohromady a mně blesklo hlavou – vždyť Patrick je Chicaga! To je nápad! Hned jsem vyhrabal z archivu staré kontakty a napsal mu e-mail s návrhem na novou spolupráci. Odpověď přišla rychle – Pat souhlasí. I Bill Thomas byl z nápadu nadšený a navrhl, aby se předmětem konzumace stal vyhlášený místní jablkový koláč. Všem to vyhovuje, takže domluveno. 
Na smluvený čas tedy Patrick přijíždí do Atlanty, nachystaní jsou i dva místní soupeři. Jednoho borce dodáváme i my – Robo Garančovský je vytipován jako největší jedlík z naší výpravy, s čímž se vcelku rychle smiřuje. Soutěž není dlouhá – trvá 6 minut a 6 vteřin, protože sladké jídlo nelze intenzivně konzumovat dlouhou dobu.
Pat ihned po startu omračuje svým tempem a ostatní soupeři podle předpokladů úspěšně hrají roli křoví. To není soutěž, to je exhibice! Po uplynutí stanovené doby se Patrick tváří jako by nic a že by si snad ještě něco dal. Novináři loví rozhovory, cvakají fotoaparáty, kamery filmují a režisér je spokojen. Producent taky. 

Druhým bodem našeho dnešního zájmu je Pontiac. Tady bych asi jen opakoval to, o čem jsem mluvil před chvílí. Obětavý a aktivní starosta – tentokrát se jmenuje Bob Russell, muzeum Route 66, nástěnné malby, výstavy, tematicky zaměřené akce… prostě dobrý směr, dobrý duch. 
Bob Russell speciálně jen pro nás zorganizoval představení muzikálu “On the Mother Road Again“ v podání Vermillion Players, souboru v padesátiletou tradicí. Představení za hojné účasti místního publika bylo vlastně jedním velkým pásmem klasických populárních melodií v pestrobarevných kulisách starých benzinových pump, bister, restaurací a dalších známých objektů Route 66. Vše bylo velmi spontánní a srdečné.
Do jedné části této milé show byli zapojeni i zástupci naší skupiny (Víťa Šigut, Jirka Vítek a Ondra Obšívač), kteří se svých rolí zhostili na výtečnou – viz přiložené fotky. 
Z celého dne máme všichni dobrý pocit, ale to je na této cestě vlastně docela běžné. A zítra? Poslední den.