Zveme vás k účasti na magické jízdě Jižní Dakotou, Wyomingem a Nebraskou. Po velkém úspěchu loňské premiéry této mimořádně atraktivní motoristické jízdy skutečným Divokým Západem jsme se rozhodli zopakovat tento výjimečný zážitek i letos.
I tentokrát pojedeme dle skvělého itineráře, vytvořeného americkým dopisovatelem magazínu "Rockin' Down Route 66" Martinem Blažkem.
Přehled aktuálních akcí
4.9.
-
14.9.
-
14.9.
MAGICKÁ JÍZDA JIŽNÍ DAKOTOU, WYOMINGEM A NEBRASKOU
Mexická dršťková - tomu neuvěříte!27.09.2009
Prostě jsme měli všichni docela hlad.
Ráno jsme vyrazili za kuropění, abychom se vyhnuli velkému vedru. Na benzince v Gallupu jsme jen tak lehce slupli nějaký ten hot-dog a pustili jsme se směrem ke státní hranici. Tam nás pozdravil náčelník Frank Yelllowhorse, který se zabývá obchodem s indiánskými přikrývkami (jsme staří známí :-) a pak už fakt začala Arizona.
Dnes bylo opravdu horko, a smažilo nám na hlavu i v národním parku, který se nachází přímo na naší Route 66. Jedna jeho část se jmenuje Painted Desert a jsou zde k vidění skály v mnoha různých barevných odstínech. Zeptejte se vašeho rodinného geologa, proč to tak je - já to nevím. Ale je to působivé.
Část číslo 2 má název Petrified Forest a obsahuje množství zkamenělých stromů. Celý proces "petrifikace" prý trval nějakých dobrých 250 miliónů let. Mnohem kratší dobu pak zabralo vyplenění této grandiózní památky, protože park byl založen až ve třicátých letech minulého století. Než k tomu došlo, většina zkamenělin byla odvezena a prodána, což je nemilé. Ale i to, co zbylo, stojí za to.
No a po odjezdu z národního parku, jsme tedy pocítili hlad. Po krátké diskuzi bylo rozhodnuto, že se budeme stravovat " po mexicky".
Proto jsme pomocí naší satelitní navigace zvolili odpovídající podnik. Při příchodu nás okamžitě velice zaujala polévka, kterou zrovna srkal jeden z domorodých zákazníků.
Jelikož část výpravy ráda po večerech hovoří o výhodách klasické české stravy (svíčková, klobásy, gulášek...), přišla nám myšlenka na pořádnou polívečku docela vhod.
Kolektivně jsme si tedy objednali a po pár minutách nám černooká servírka přinesla naše porce. Když jsme zabořili lžičku do talíře, vyjekli jsme překvapením: "Dopr...le, to je dršťkovka! No nekecám, byly to dršťky jako u nás doma!
Paní servírka nám k tomu doporučila citrón, protože to prý líp chutná. A opravdu, nebylo to špatný... Koneckonců proč ne, do mexického piva Corona se taky dává citron a jak to chutná... Tak jsme do místní americké reality dostali prostřednictvím Mexika i trochu Česka....
Zítra jedem dál - z Flagstaffu podnikáme speciální výlet do Monument Valley - a jak říká už název samotný - mohlo byto být velkolepé - až monumentální...
Ráno jsme vyrazili za kuropění, abychom se vyhnuli velkému vedru. Na benzince v Gallupu jsme jen tak lehce slupli nějaký ten hot-dog a pustili jsme se směrem ke státní hranici. Tam nás pozdravil náčelník Frank Yelllowhorse, který se zabývá obchodem s indiánskými přikrývkami (jsme staří známí :-) a pak už fakt začala Arizona.
Dnes bylo opravdu horko, a smažilo nám na hlavu i v národním parku, který se nachází přímo na naší Route 66. Jedna jeho část se jmenuje Painted Desert a jsou zde k vidění skály v mnoha různých barevných odstínech. Zeptejte se vašeho rodinného geologa, proč to tak je - já to nevím. Ale je to působivé.
Část číslo 2 má název Petrified Forest a obsahuje množství zkamenělých stromů. Celý proces "petrifikace" prý trval nějakých dobrých 250 miliónů let. Mnohem kratší dobu pak zabralo vyplenění této grandiózní památky, protože park byl založen až ve třicátých letech minulého století. Než k tomu došlo, většina zkamenělin byla odvezena a prodána, což je nemilé. Ale i to, co zbylo, stojí za to.
No a po odjezdu z národního parku, jsme tedy pocítili hlad. Po krátké diskuzi bylo rozhodnuto, že se budeme stravovat " po mexicky".
Proto jsme pomocí naší satelitní navigace zvolili odpovídající podnik. Při příchodu nás okamžitě velice zaujala polévka, kterou zrovna srkal jeden z domorodých zákazníků.
Jelikož část výpravy ráda po večerech hovoří o výhodách klasické české stravy (svíčková, klobásy, gulášek...), přišla nám myšlenka na pořádnou polívečku docela vhod.
Kolektivně jsme si tedy objednali a po pár minutách nám černooká servírka přinesla naše porce. Když jsme zabořili lžičku do talíře, vyjekli jsme překvapením: "Dopr...le, to je dršťkovka! No nekecám, byly to dršťky jako u nás doma!
Paní servírka nám k tomu doporučila citrón, protože to prý líp chutná. A opravdu, nebylo to špatný... Koneckonců proč ne, do mexického piva Corona se taky dává citron a jak to chutná... Tak jsme do místní americké reality dostali prostřednictvím Mexika i trochu Česka....
Zítra jedem dál - z Flagstaffu podnikáme speciální výlet do Monument Valley - a jak říká už název samotný - mohlo byto být velkolepé - až monumentální...
