Route 66 je bez bariér!06.11.2007

Potom, co mě Zdeněk na webových stránkách veřejně vyzval, abych přidal své zkušenosti z R-66, napadlo mě jedno trošku choulostivé téma: může na R-66 i vozíčkář? A protože jsem takovéhle cestování poznal na vlastní kůži hned dvakrát, troufám si být dostatečně kompetentní k tomu, abych odpověděl: jasně, nebojte se toho!
Kromě financí na cestu, které ale potřebuje každý cestovatel, už musíte mít jen kamaráda, který vás doprovodí, protože nějaká pomoc se vždycky hodí. V mém případě to byl Zdeněk, za jehož pochopení jsem mu dodnes vděčný.

Že je Amerika velmi vstřícná vůči handicapovaným, je známá věc. R-66 sice vznikla v době, kdy asi žádné stavební normy pro vozíčkáře nebyly, ale ani tady se nemusí lidé se zdravotním problémem bát.

Všechno začalo hned po příletu na O´Hare v Chicagu, kde mezi letištěm a půjčovnami aut neustále pendlují autobusy, které vás zdarma dopraví do "té vaší" půjčovny.
Poté, co řidič na nástupišti zahlédl vozíčkáře, vyndal vysílačku a do dvou minut tu byl mikrobus s hydraulickou plošinou a bez problémů mě naložili. Auto nám půjčili dost velké na to, abych si tam pohodlně natáhl nohy a vozík se velmi jednoduše vešel do kufru.
Lepší uvítání v Novém světě jsem si nemohl přát – člověk se uklidní a  obavy „jestli to zvládne“ ho začínají opouštět a může si vychutnávat to, proč sem vlastně přijel – tedy starou šedesátšestku.

Přestože je cesta po R-66 putováním po zapomenutých, zaprášených místech, nikde nebyl problém se vstupem pro vozíčkáře. Naprosto žádné schody, všude vyhrazená parkovací místa (na která by někoho jiného ani nenapadlo zaparkovat!), v každé hospodě, obchodě, muzeu, přírodních rezervacích, na benzínkách, atd. toalety pro vozíčkáře.
I v laciných motelech byly často k dispozici upravené pokoje - nebo vám aspoň nabídli ubytování v přízemí. Takže starosti „jestli se tam dostanu“ vás  opravdu netrápí a najednou si uvědomíte, že se – i přes váš handicap - procházíte (tedy: projíždíte) po starém řetězovém mostě u St.Louis a pod vámi se valí Mississippi, ohromí vás hlubiny Grand Canyonu, dotknete se vlastníma rukama cadillaců zapíchnutých do pole v texaském Amarillu, protože k nim bez problémů dojede, obdivujete benzinovou pumpu ve stylu „art deco“, kterou přesně znáte z filmu „Auta“, nakupujete v „pueblos“ v Santa Fe, diskutujete se zaměstnanci Bagdad Café v mohavské poušti a dojedete až na samý okraj mola v Santa Monice, kde cesta končí. Dál už to nejde – před vámi už je jen Pacifik, ale to je „bariéra“ pro všechny…
A pokud si z R-66 uděláte odbočku do většího města, samozřejmostí jsou výtahy či pohyblivé chodníky. Díky tomu jsme si pohodlně a bez nervů prohlédli třeba Las Vegas.

Takže, vy, kteří "máte problém", nebojte se! "Mother Road" čeká na každého a je přátelská úplně ke všem…

Pavel Doležel, člen České asociace Route 66